Nemocnice Jihlava - Oficiální web obce

Stručné dějiny chirurgie

     Chirurgie – důležitý obor medicíny, který léčí nemoci a úrazy pomocí manuálního a instrumentálního ošetření. Pojem pochází z řečtiny – ze slov cheir χέρι – ruka a ergo έργο – pracovat.

     Nejstarší chirurgické výkony lze vystopovat z archeologických materiálů – jde o zhojené zlomeniny, či trepanace lebky – nejstarší nález je datován do doby cca 6000 let př. n. l.

     Nejstarší písemný dokument o chirurgii je tzv. papyrus Edwina Smithe, který se odkazuje na dobu až 3000 př. n. l. Pojednává o léčení zlomenin, vředů, odstraňování nádorů, léčení ran.

     V době cca 800 př. n. l. indický lékař Sushruta ( सुश्रुत ) píše chirurgickou učebnici - Sushruta Samhita (सुश्रुतसंहिता) obsahující cca 300 chirurgických postupů a na 120 chirurgických nástrojů.

     Velkého rozvoje dosáhla medicína v Řecku a Římě. Z chirurgických onemocnění jsou léčeny otevřené i zavřené zlomeniny, kýly, píštěle, hemoroidy, křečové žíly, popisují se různé způsoby stavění krvácení. Řecký lékař Asklepios ( 13. století př. n. l.) popisuje punkci břicha nebo tracheotomii. Aulus Cornelius Celsus (25 př. n. l. – 50 n.l.) léčí krvácení opichy a podvázáním cév. Není bez zajímavosti, že Hippokratova přísaha lékaře varuje před chirurgií – tu by měli provádět jen řemeslníci.

      Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná - Avicena – (أبو علي الحسين بن عبد الله بن سينا)(asi 980–1037 n.l.) ve své knize – Canon medicinae – léčí rakovinu, hnisavé postižení hrudníku či nemoci varlat.

    Ve středověku chirurgickou praxi provádí lazebníci, ranhojiči, zejména v průběhu četných válek. Mezi nejvýznamější patří Ambrois Paré ( 1510-1590), místo vypalování ran začal používat podvazování cév, vypracoval léčbu poranění, popsal fantomové bolesti.

     V 19. století přichází doba velkých objevů a zásadních změn – zavedení anestezie (Jackson, Wells, Morton), rozvoj patologické anatomie, objev X-paprsků (Róntgen), opatření minimalizující infekční komplikace, jsou vymezeny pojmy jako asepse, antisepse (Lister, Pasteur).

    Ve dvacátém století jsou do léčby zavedena antibiotika (Fleming), jsou rozvinuty a zdokonaleny operační postupy a pooperační péče. Operují se vrozené vady, nádory, mozek, srdce, zlomeniny... Preferují se miniinvazivní způsoby operování.

A 21. století? Čas ukáže jestli půjde cestou robotické chirurgie, zdokonalením miniinvazivních technik či nějakou úplně jinou, pro pacienta nejvýhodnější metodou.