
1.
komplexní
psychologická vyšetření - zaměřená na diagnostiku kognitivních
funkcí (intelekt, paměťové schopnosti, pozornost, exekutivní funkce)
a vyšetření osobnosti pacienta, včetně patognomických rysů v chování
pacienta např. neurotické, depresivní rysy, poruchy osobnosti apod.
2.
cílená psychologická vyšetření - dle specific. požadavku
lékaře např. demence, depresivita, agresivita, diagnostika bolesti,
poporodní obtíže apod.
3.
krizová intervence
u pacientů v zátěžových situacích - u závažných a somaticky obtížných
onemocnění, např. onkologická onemocnění, psychiatrická onemocnění apod.
Kriz. intervence spočívá v identifikace krize, analýze stresoru a
kognitivní rekonstrukce s cílem upravit dysfunkční myšlenky, posílení a
nácvik potřebných dovedností, mobilizace a usnadnění zapojení do osobního a
pracovního života.
4.
krizová
intervence u traumatických stavů - tzn. amputace končetin, poúrazové stavy,
traumatické stavy v rodině pacienta, úrazy páteře apod .
5.
individuální
psychoterapie -
podpůrná, krátkodobá či dlouhodobá psychoterapie např. u pacientů s
chronickou bolestí hlavy, trvalé vertebr. obtíže, afektivních poruch apod.
6.
psychologické
vyšetření pro řidičské oprávnění - ověření způsobilosti k ovládání elektrického
vozíku či ověření jiného typu psychické způsobilosti pacienta
7.
psychologické
vyšetření a následná psychoterapie u psychosomatických poruch - řešení konfliktních
stavů osobního života pacienta - manželské, rodinné, separační, sexuální a
vývojové krize apod.
8.
neuropsychologie - stanovení kognitivního
deficitu po úrazu mozku či CMP, forem nápravy v rámci rehabilitace
kognitivních funkcí a podpůrná psychoterapie s pacientem a rodinnými
příslušníky.
9.
psychoterapie - je soubor verbálních a neverbálních technik sloužící ke zlepšení duševního zdraví člověka. Základní metodou je rozhovor a
probíhá v situaci vztahu mezi psychoterapeutem a klientem (příp.
klienty). Psychoterapie je vlastně učením nových způsobů chování a
zvládání problémů, kde psychoterapeut je spíše průvodcem než
rádcem. Každý psychoterapeut ve své práci kombinuje odborné
psychoterapeutické metody s vlastním jedinečným přístupem,
který vychází z jeho osobnostních vlastností. Pomáhá klientovi uvědomovat si
svoje myšlení, prožívání a chování a spoluvytváří tak
podmínky pro jejich změnu. Ta však plně záleží na vůli
klienta, pouze klient je v psychoterapii jejím hlavním aktérem a
strůjcem. Psychoterapeut klientovi nemá
právo určitou změnu nutit a stejně tak ji nemůže dělat za klienta. Většina
duševních procesů v člověku probíhá především na nevědomé úrovni. Možností klienta a psychoterapeuta je o těchto
procesech mluvit a uvědomovat si je. Úkolem psychoterapie je zkoumat, jakým způsobem člověk -
klient "funguje" v
mezilidských vztazích a ve vztahu k sobě samému. Terapeut mu k tomu může dát
neocenitelnou zpětnou vazbu, se kterou se klient v běžném životě nemá mnoho
příležitostí setkat.
10.
hypnoterapie
(hypnóza) - je psychický stav, tzv. zvýšená sugestibilita, což znamená že
hypnotizovaná osoba je připravena
přebírat tvrzení hypnotizéra a přeměňovat je bez kritického uvažování v
příslušné prožitky, přesvědčení nebo automatické jednání. Hypnóza je změněný
stav vědomí, který je možné terapeuticky využít. Měl by ji provádět pouze lékař
nebo psycholog s příslušným postgraduálním vzděláním, protože přece jen hrozí
určitá možnost poškození klienta. Hypnoterapie
se používá převážně k léčbě neuróz, poruch spánku, doplňkově k léčbě závislostí
a psychosomatických potíží.
