Nemocnice Jihlava - Oficiální web obce

Historie jihlavských špitálů a gynekologicko-porodnického oddělení  Nemocnice Jihlava

 

        Nejstarší písemný doklad o jihlavském špitálu uložený ve Státních okresním archivu v Jihlavě je pergamenový list ze dne 24. dubna 1427.  Albrecht, vévoda rakouský a markrabě moravský, dává židovskou školu v Jihlavě špitálu a chudým lidem tam bydlícím. O pár let později, 16. června 1434 pak vydává další list, kterým dovoluje jihlavským, aby postavili špitál s kaplí a nadali jej statky na vydržování kněží, chudých a nemocných. Zůstalo však jen u tohoto listu. Stavba se uskutečnila až po čtyřiceti letech a na zcela jiném místě, ve Špitálské ulici v roce 1470. Tak vzniká špitál s kaplí sv. Alžběty.

 

        Dějiny jihlavských špitálů jsou však mnohem starší. A bylo jich několik v různých částech města a okolí. Z historie víme, že špitály byly zakládány především duchovními a rytířskými řády a mezi ně patřili rovněž němečtí rytíři, kterým zdejší území ve 13. století náleželo. Ti stáli u budování kostelíka sv. Jana Křtitele nad brodem přes řeku Jihlavu, kde se v té době již rozkládala ves stejného jména - Jihlava. Podle dochovaných stavebních prvků se lze domnívat, že část této stavby sloužila za obytný prostor, komendu či útulek pro pocestné a že koncem 12. století zde řada nemocných už našla pomoc a dočasné přístřeší.  

 

 

        Skutečný špitál pak dokládá listina z 2. listopadu 1258, kdy mincmistři království Českého a měšťané jihlavští odevzdávají špitál opatu želivského kláštera a faráři u sv. Jakuba v Jihlavě. To už stálo na návrší město Jihlava a jmenovaný špitál se nacházel při cestě mezi starou vsí a bouřlivě se rozvíjejícím hornickým městem, před vstupní branou zvanou proto Špitálská, někde v místech bývalého Katolického domu, dnes proluce na konci Komenského ulice. Byl zasvěcen sv. Alžbětě, matce sv. Jana Křtitele, aby sloužil především horníkům, ale i ostatním spěchajícím do královského města za vidinou rychlého zbohatnutí. Jeho poloha před hradbami však znamenala stálé risiko v případě obležení města a tak po husitských válkách bylo rozhodnuto o vybudování špitálu za hradbami a to ve Špitálské ulici, dnešní Komenského č. 27 a 29. Psal se rok 1470 a jak bylo výše uvedeno, Albrechtovo stavební povolení z roku 1434 stále platilo. Podle dochovaných archivních dokumentů sloužil první dům jako vlastní špitál pro ukládání nemocných a ve druhém přiléhajícím se nacházela kaple sv. Alžběty. Ani nové umístění špitálu se však neobešlo bez pohrom. Tou největší a nejčastější byly zhoubné požáry ve městě, zachvacující často celé čtvrtě nebo i celé město, což se událo v roce 1474 v den sv. Petra a Pavla. Pomineme-li několik morových ran, pak následují neméně tragické požáry v letech 1513, 1523, 1536, 1538, 1551 a poslední v roce 1651, kdy spolu s nově opraveným špitálem vyhořelo ještě osm okolních domů. V letech 1793 a 1868 byly oba objekty přeměněny na obytné domy, což dokládá i zajímavý plán přestavby č. 27 z roku 1793 od jihlavského stavitele Mathiase Plotta, který domu vtiskl barokně - klasicistní ráz. Ten se prakticky dochoval do dnešních dnů. 

 

        Na Špitálském předměstí však stál ještě druhý špitál nesoucí jméno sv. Jiří, jehož vznik lze datovat do 13. století. Ten se nacházel v polovině cesty mezi Starou Jihlavou a novým městem, asi v místech dnešní ulice Třebízského. Umístění napovídá, že zde byli přijímáni nevyléčitelně nemocní, aby je tak bylo možno lépe isolovat od okolního světa. Ve středověku byli takto postižení nazýváni "malomocnými" a odtud pojmenování špitálu - leproserie či "domus leprosarum", jak to zachycují jihlavské městské knihy. Byl několikrát pobořen při obléhání Jihlavy husity v letech 1423, 1425 a 1427 a následně pak Jiřím z Poděbrad 1458 a 1471. Jeho polohu a stav dokumentuje velmi pěkně plán okupace Jihlavy švédskou posádkou v roce 1647 včetně obležení císařským vojskem. 

 

        Budovy špitálu a všech okolních objektů jsou zcela viditelně zničeny a vypáleny. Místo je označeno jako "Sichhoff" neboli dvorec pro churavé, sestávající se skutečně z několika na sebe navazujících budov, což by dokumentovalo velkou kapacitu tohoto zařízení. V případě velkých morových epidemií v letech 1480 a 1495 však to jistě nedostačovalo, neboť podle kronikářských zpráv si mor vyžádal na 4.000 obětí. K obnovení špitálu a přilehlého kostela sv. Jiří došlo v roce 1671. Jeho zánik přivodilo znehodnocení měny v roce 1769, kdy byl zrušen a o pár let později přestavěn na hospodářský dvůr. Na počátku tohoto století musel ustoupit rostoucímu stavebnímu ruchu na Špitálském předměstí, neboť nemohl čelit nové výstavbě obytných domů a továrních objektů. 

         V období první poloviny 18. století se poprvé objevují v Jihlavě nové útulky pro nemocné tzv. lazarety, nazývané  podle  biblického  příběhu  o  Lazarovi,  který  pomáhal  trpícím. Měly  především  isolovat  nemocné s  nakažlivými  chorobami,  aby  je nezanášeli  do  města.  První  z  nich  byl postaven  v letech  1704 - 1707  za mlýnem u  Dlouhé stěny. V roce 1753  pak  byl   kousek odtud postaven zcela nový, nazývaný  už  "Nemocnicí sv. Lazara" a to zřejmě na základě generálního mediciálního řádu pro Moravu z roku 1752.  Zdravotní péče ani zde však nebyla odborná.

 

        Skutečná nemocnice byla dobudována až v roce 1786, kdy ji císař Josef II. věnoval městu a sloužila potřebám vojska. Dodnes tato budova stojí v Tolstého ul. a slouží potřebám policejní  školy.  Její  předchůdkyně, sloužící  rovněž  potřebám  první  stálé  vojenské  hotovosti v  Jihlavě, byla  vybudována kousek od brány  Matky Boží  a to v roce  1754. Později  byla přebudována na první Měšťanskou nemocnici u sv. Lazara a svému účelu sloužila  od  roku  1802  až  do otevření   nové nemocnice ve  Špitálském  předměstí  v  roce 1850.   Objekt  poté převzala  znovu  armáda, která  zde  zřídila  tzv. transporthaus,  ubytovnu, která byla   v roce   1932   zbořena.   

   

         Od 26. listopadu 1850 se začala psát nová historie jihlavské nemocnice. Stavba si vyžádala dobu dvou let a částky 33188 fl. a 12 1/4 kr., což byl obnos získaný veřejnou sbírkou. V budově se nacházelo oddělení chorob vnitřních, nervových a kožních. Krátce na to, 28. února 1857, získává nemocnice právo veřejnosti. Následuje stavba pitevny  v roce  1901, stavba chirurgického pavilonu  v r. 1902,  infekčního pavilonu v  r. 1903, v letech 1922 - 1923 jsou postaveny hospodářské a administrativní budovy, kaple, kuchyně a v r. 1925 zřízena kotelna.

 

        V roce 1928 je slavnostně otevřen nový  chirurgicko-gynekologický  pavilon.  Pak následuje  řada přestaveb, takže na konci roku 1949 má již jihlavská nemocnice 30 budov ve vlastní správě a majetku. 

                                                                                                                                                                            zdroj:http://www.regionalist.cz/vilimek/

 

                  Historie gynekologicko - porodnického oddělení Nemocnice Jihlava  

 

        V  roce 1949  bylo nahrazeno dosavadní zemské zřízení krajským a  město Jihlava se stalo sídlem nově vzniklého kraje. Jihlavská nemocnice se stala krajskou a  primáři hlavních klinických oborů, včetně gynekologicko- porodnického , krajskými odborníky. Tento akt měl pochopitelně vliv na perspektivy nemocnice a zlepšení situace i na gynekologicko-porodnickém oddělení.

 

       V období 1949-1951 byla rozšířena síť ambulantních zdravotníckých zařízení mimo nemocnici, zejména zařízení závodní a zařízení péče o matku a dítě.

 

        Koncem roku 1951 a začátkem roku 1952 přijata vláda zákon o jednotní preventivní a léčení péči a vnikl obvodní systém, který vytvořil síť středisek, poraden a jeslí a umožnil tak kompletnejší péči o ženy.

 

        V květnu roku 1955 byl předán do užívání Dům zdraví a tím zlepšena úroveň ambulantní péče o ženu.

 

        V letech 1957-1960 mělo gynekologicko-porodnické oddělení 71 lůžek. V roce 1960 došlo ke zrušení Jihlavského kraje a přeměna KÚNZ na OÚNZ.

 

 

         Historie samostatného gynekologicko-porodnického oddělení v Jihlavě se začala odvíjet s příchodem nové primářky MUDr. Miluše Hromádkové 15.9.1949, kdy nastoupila do své funkce. Do té doby byla gynekologická a  porodnická  péče o ženy včleněna do chirurgického oddělení. Byly upraveny prostory v chirurgickém pavilonu tak, aby vyhovovaly umístění celé gynekologie a porodnice včetně porodního sálu. Prim. MUDr. Miluše Hromádková setrvává ve funkci až do dubna roku 1976, kdy odchází do důchodu, ale pracuje v ambulantní složce. Po dobu 27 let tato energická, vzdělaná žena vytvořila pevné základy, na kterých se oddělení rozvíjelo v dalších letech.

 

        1.5.1976 nastupuje do funkce primáře MUDr. Ivan Činčera. Během jeho funkčního období je prováděna dílčí stavební rekonstrukce oddělení. Zahajuje ultrazvukové screeningové vyšetření těhotných žen jako první okres Jihomoravského kraje, zavádí nová diagnostická vyšetření zejména v oblasti urogynekologie a laboratornch metod. 

 

        1.2.1982 je prim. MUDr. Ivan Činčera ve funkci vystřídán MUDr. Evou Vaňurovou, která přichází z Vyškova. Dochází k rozšíření gynekologického oddělení o 20 lůžek pro konzervativní gynekologii a rizikové těhotenství a vytvoření detašovaného pracoviště mimo chirurgickou budovu.

 

        1.1.1990 se na základě konkurzu stává primařem MUDr. Lubomír Šoukal. Dochází k ozvoji diagnistických i operačních metod. Velký důraz je kladen na humanizaci porodnictví. Přítomnost otců u porodu je čím dál  tím častější, na oddělení šestinedělí je zaveden tzv. rooming in systém péče o matku a dítě, tzn. společné ošetřování matky a jejího novorozence.  

 

        Velkým mezníkem v péči o ženy jihlavského regionu se stává březen roku 1994, kdy dochází k přestěhování oddělení do nového pavilonu Nové nemocnice ve Vrchlického ulici. Ve srovnání se starou porodnicí a gynekologickým oddělením, které sloužily celých 45 let,    je nové prostředí příjemné, moderně zařízené a výrazně zvyšuje komfort poskytované péče, pacientkám i personálu. Původně plánovaná a vyčleněná 4 podlaží s 89 lůžky se ukázala nadbytečná a od 1.1.1995 dochází ke zeštíhlení oddělení na 3 patra( 4., 5. a 6.), opuštěním celého 3.poschodí a snížením počtu lůžek o 24.

 

        Kvalitní celoplošné přístrojové vybavení umožňuje moderní operativní laparoskopické přístupy, vyšetření těhotných žen ultrazvukem spolu s přístrojovým sledováním ozev plodu, urogynekologické vyšetření včetně operační léčby. Součástí ambulantní péče je dětská gynekologie, andrologická poradna, poradna pro rizikové těhotenství a urogynekologie.

 

        V únoru roku 1995 je na porodním sále instalována velká vana pro relaxaci rodiček ve vodě v průběhu porodu a pro porody do vody. Je upraven jeden porodní pokoj pro alternativní  způsoby vedení porodu, jsou k dispozici relaxační pomůcky - míče ,masážní strojky, ribstoly. Rodičky mohou v průběhu porodu poslouchat relaxační hudbu, přítomnost otců u porodu  se stává téměř pravidlem. Porodní asistentky začínají organizovat předporodní kurzy pro nastávající rodiče. Na oddělení šestinedělí funguje rooming in systém péče o matku a dítě.   

            Dalším velice významným mezníkem v historii gynekologicko-porodnického oddělení jihlavské   nemocnice se stává den 1.1.2003, kdy přichází na primariát z  brněnské  gynekologicko - porodnické kliniky prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc., který veden oddělení v současnosti. Jeho příchod výrazně zkvalitnil odbornou specializovanou péči o ženy rozšířením nabídky služeb o nové operační metody i ambulantní služby s rozšířením přístrojového vybavení oddělení. Standarní operační postupy byly rozšířeny o radikální onkogynekologické výkony, a nové operační postupy v urogynekologii . Ambulantní péče se rozrostla o nové specializované ambulance, kromě onkogynekologické  také o ambulanci péče o ženy s poruchami kilmakteria a antikoncepční poradnu. 

 

               Ve funkci vrchních sester se za dobu existence gynekologicko- porodnického oddělení postupně vystřídaly- v. s. Marie Svobodová, v. s. Irena Kyclová, v. s. GabrielaJuříková, v. s. Věra Ješinová a okresní ženské sestry Jitka Smekalová,  Anna Musilová a Mgr. Alena Valová. V současné chvíli je od 1.5.2019 ve funkci Bc. Silvia Solařová.