Logo Nemocnice Jihlava (odkaz na titulní stránku) 

Nemocnice Jihlava - Oficiální web obce


Vyhledávání

Odkaz na Facebook Nemocnice Jihlava YouTube kanál Nemocnice Jihlava Audiozprávy

 

Hlavní nabídka

Přeskočit nabídku

Cesta: Titulní stránka > Tématická nabídka > Nechirurgické obory > Infekční oddělení > Informace pro pacienty

 

Rabies-vzteklina

 

 
 

Rabies-vzteklina

 

První písemné zprávy o vzteklině můžeme najít  ve starých babylonských, řeckých a čínských textech. Zmiňuje se o ní již řecký filosof Aristoteles, který si všimnul přenosu této infekce mezi psy po pokousání. Název nejčastějšího viru vztekliny (Lyssavirus) je odvozen z řeckého slova „lyssa“, což v překladu značí šílenství. Samotné slovo rabies pocházi z latinského slova „rabiere“, což přeloženo do češtiny znamená  „být šílený“. Historie rozšíření rabies mezi lidmi je úzce spojena s domestikací psů. Přestože vlk a liška měly a dosud mají významnou úlohu v šíření vztekliny, žádné jiné zvíře nehrálo v přenosu onemocnění tak velkou roli, jako právě pes.

 

Historie vakcinace

 

Objev efektivní očkovací látky pro člověka a domestikovaná zvířata byl jedním z velkých úspěchů na poli prevence a kontroly šíření infekčních nemocí. Prvním, kdo podrobil virus vztekliny bližšímu zkoumání, byl Louis Pasteur, francouzký biolog, chemik a lékař 19. století. Ve svých experimentech uměle infikoval psy slinamy vzteklých zviřat. Sliny aplikoval do těla pokusných zvířat injekčně. Později přišel na to, že se virus nachází rovněž v mozku a míše nemocných zvířat, začal tedy aplikovat extrat z míchy vzteklých zvířat přímo do mozku pokusných psů. Tím snížil inkubační dobu onemocnění a vzteklina se tak vyvinula u infikovaných zvířat s větší jistotou a dříve.

LPPasteur výsledky svých experimentu použil především k vývoji očkovací látky (vakcíny), účinné prevenci této  100 % smrtelné nemoci. Pro  samotnou vakcinu použil suspenzi z míchy nakažených divokých králíků, virus obsažený  v této suspenzi,oslaboval sušením vzduchem několik dnů (v takzvané Rouxově láhvi).

 

(Proužek míchy visí z hrdla láhve, sterilita je zajištěna látkovou zátkou, dovoluje vstupu vzduchu, ale ne mikrobů. Láhev má dva otvory, v hrdle a na spodní straně. Vzduch proudil díky dvoum otvorům lahví kolem sušícího se agens. Čím déle se mícha sušila, tím více byl virus oslaben.)

 

 

 Vyvinutou vakcínu testoval opět na psech, které nejprve uměle infikoval neoslabeným „divokým“ virem vztekliny a pak aplikoval několik dávek dané vakciny, demonstroval tak tzv. postexpoziční účinek očkovací látky. Jako prvnímu aplikoval tuto vakcínu devítiletému chlapci Josephovi Meisterovi, 6 června 1885, pokousaného vzteklým psem, a to po dvou dnech po kousnutí. Chlapec prežil a tým byl zaznamenán první velký úspěch při boji s touto nebezpečnou nemocí. Pasteurem ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20 století.

 

Vědci, Fermi a Semple představili vakcínu inaktivovanou fenolem a tím všeobecně zdokonalili a standardizovali výrobu očkovací látky proti vzteklině. Tento typ vakcíny byl nejpoužívanější v 80. letech 20. století a stále je nejrozšírenejším typem v Asii, Africe a Latinské Americe.

 

Současné vakcíny doporučované Světovou zdravotnickou organizací jsou připravovány na různých buněčných kulturách, jako jsou lidské diploidní buňky, buňky primátů, fibroblasty kuřecího embrya a VERO buňky (ledvinové buňky afrických kočkodanů). Jsou vyrobené složitými technikami, mají minimální procento nežádoucích učinků, ale cena a technická náročnost výroby limitovaly jejich dostupnost v zemích, které je nejvíce potřebují – tedy chudých rozvojových oblastech.

 

 

Vzteklina u zvířat se v ČR  sleduje už 1OO let .U domácích zvířat byla incidence nákazy snížená povinnou vakcinací psů zavedenou od roku 1953. Nebývalý nárůst vztekliny u volně žijícíh zvířat, zejména lišek, byl úspěšně zvládnut zavedením perorálního antirabického očkování lišek zahájeného v roce 1989. Do volné přírody bylo podáno za posledních 15 let 22 milionů vakcinačních dávek v návnadách, a to vedlo k eliminaci nákazy na uzemí ČR. Poprvé v roce 2003 byla incidence vztekliny na celém území ČR nulová. Tento stav přetrvával do roku 2006, kdy se objevil jeden případ, ale pravděpodobně importovaný.

 

Preexpoziční profylaxe

 

- doporučena pro všechny osoby, které jsou ohrožené zvýšeným rizikem přenosu       vztekliny, ohrožení profesní /lesníci,veterináři/, cestovatelé do oblastí se zvýšeným rizikem přenosu rabies.

 

Jedna dávka vakcíny bývá 0,5 až 1 ml (zavisí na druhu komerční vakcíny). Primární imunizaci tvoří 2 dávky podané v intervalu 7-14 dní. Třetí dávka se podává po 21-28 dnech. 

vakcinace

 

V klinických studiích provedených ve Francii, Thajsku a  bývalé Jugoslávii, byly imunizovány třemi dávkami vakcíny stovky osob. Preexpoziční imunizace dosahovala 100% sérokonverze, a to již po 2. dávce. Vysoké hladiny protilátek přetrvávají po roce, po 2 letech dosahují ještě přijatelné koncentrace. Podáním posilující „booster“ dávky dojde ke 100 %  obnově protilátek.

 

 

Postexpoziční profylaxe.

 

Antirabická vakcína

 

Provádí se u všech osob bez věkového omezení, doporučuje se jí podávat po bezprostředním kontaktu se zvířetem, podezřelým z nákazy vzteklinou, do 48 hodin po expozici, vzhledem k variabilní inkubační době však až do 1 roku .Podle charakteru kontaktu lékař určí typ postexpoziční profylaxe.

Používáme standardní vakcinační režim - Essenská schéma:

 1 ml injekčně do svalu 0.–3.–7.–14.  a 28. den.

Již po podání třeti dávky stoupne hladina protilátek nad minimální protektivní mez.

V některých státech Evropy se navíc přidávala ještě 6. intramuskulární dávka v 90. dni, která však nemusí titr vzniklých protilátek zvýšit.

Imunoglobulin

Podává se ve vybraných indikovaných případech současně s první dávkou vakcíny.

Dávkování: lidský Ig (např. Imogam Rabies): 20 IU/kg, zvířecí Ig (Serum antirabique Pasteur ):40 IU/kg tj. 0,2 ml/kg.

Polovina dávky zvířecího a co nejvíce (dle anatomické lokalizace) lidského imunoglobulinu se infiltruje do okolí rány, zbytek se aplikuje intramuskulárně - vesměs do m. gluteus, Imogam do m. deltoideus (u dospělých) nebo m. quadriceps (u dětí), vakcína se podává do místa v opačné polovině těla než je podán imunoglobulin.

 

 
Zodpovídá: MUDr. Romana Kumštarová
Vytvořeno / změněno: 30.8.2008 / 30.8.2008

 

Zobrazit vyhledávací formulář »


 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Pomocná nabídka

Stránku:

web & design , redakční systém | Přihlásit se | Registrovat se | Mobilní verze | O webu